Stále ještě mnoho lidí v Praze považuje autoerotiku za něco, co se nemá mluvit, nebo za něco, co je nevhodné, dokonce špatné. Ale když jste jediný v bytě, když se v noční tichosti dotýkáte svého těla, není to špatné. Je to přirozené. Je to lidské. A v městě, kde se každý den tisíce lidí potkávají, bojují o čas, pracují až do pozdních hodin, je autoerotika jednou z mála věcí, které vám nikdo nemůže odepřít - pokud si ji dovolíte.

Co je autoerotika, opravdu?

Autoerotika není jen masturbace. To je jen fyzická část. Autoerotika je celý proces - jak se k sobě přistupujete, jak se sám sebou setkáváte, jak se učíte, co vás baví, co vás uklidňuje, co vás pobouří. Je to o tom, abyste se nejprve naučili poslouchat své tělo, než ho nějak „využijete“.

V Praze, kde se lidé často cítí jako součást velkého stroje, je autoerotika skutečným odpočinkem. Není to o tom, jak rychle dosáhnete vrcholu. Je to o tom, jak pomalu se připojíte k sobě. Můžete si to představit jako meditaci, která se odehrává v těle, ne v hlavě. A to je důležité - protože většina lidí, kteří se o to snaží, začíná s tím, že si říkají: „Měl bych to dělat.“ A pak se cítí vinně, když to neudělají.

Proč se cítíte odmítnutě?

Nejste sami. Většina lidí, kteří o tom mluví, říká: „Mám pocit, že jsem nevadný.“ Nebo: „Nikdy jsem to neviděl v televizi.“ Nebo: „Moji rodiče by to nikdy nesnášeli.“

Tyto pocity nevznikají z ničeho. Vznikají z toho, co nám celá společnost říká - přímo nebo nepřímo. Od dětství nám opakují: „Nesmíš se dotýkat tam, kde se nesmí.“ „To je pro zločince.“ „To je neslušné.“ A pak, když se někdo dotkne svého těla v soukromí, cítí se jako porušitel pravidel, která nikdy nebyla napsaná.

Ale věda to říká jinak. Podle výzkumu z Journal of Sex Research v roce 2023, 94 % mužů a 87 % žen v České republice zažilo autoerotiku alespoň jednou v životě. A většina z nich to popisuje jako pozitivní zkušenost - nejen fyzicky, ale i emocionálně. Zlepšuje spánek, snižuje stres, pomáhá pochopit vlastní tělo. A není to něco, co byste měli skrývat před sebou samým.

Jak začít, když se bojíte?

Začněte malým krokem. Ne v posteli. Ne hned ve výhodné pozici. Začněte v koupelně. Po večeři. Když je doma klid. Když se můžete zatáhnout do sprchy a nechat vodu tečt’ na kůži. Nejdřív si všimněte, jak se vaše tělo reaguje na teplou vodu. Jak se kůže napíná. Jak se dýchání mění.

Potom se dotkněte svého břicha. Pomalu. Bez cíle. Jen se ptáte: „Co se tady děje?“ A pak se dotkněte svého pohlavního orgánu. Ne s tím, že chcete něco dosáhnout. Jen s tím, že chcete poznat. Jaký je teplota? Jaká je textura? Jak se chová, když se ho dotknete jemně? A když se ho dotknete víc? Co se změní?

Není potřeba nic dělat. Nejsou potřeba pomůcky. Nejsou potřeba videa. Nejsou potřeba představy. Stačí vás samotného a vaše tělo. A pokud se vám během toho v hlavě objeví myšlenka: „Tohle je špatné.“ - řekněte si: „To je jen hlas, který mi někdo nacvičil. Ne můj.“

Co vás může odradit - a jak s tím naložit

Nejčastější překážky, které lidé v Praze zaznamenávají:

• „Nemám čas.“ - Stačí pět minut. Pět minut, když se vracíte z práce a ještě nejste unavení. Nebo hned po probuzení. Neříkáte si: „Musím to dělat hodinu.“ Říkáte si: „Dám si pět minut na sebe.“
• „Nemám sebevědomí.“ - Není potřeba být „dobrý“. Je potřeba být přítomný. Někdo, kdo se sám sebou setkává, se neptá: „Jak jsem?“ Ale: „Co cítím?“
• „Bojím se, že to budu dělat příliš často.“ - Není taková věc jako „příliš“. Pokud vás to nevyčerpá, nezneužívá to vaše tělo. Pokud se cítíte lépe poté, je to správně. Pokud se cítíte vinně nebo vyčerpaní - zastavte se. To není selhání. To je signál.
• „Nechci to dělat, když je někdo doma.“ - To je v pořádku. Autoerotika není o tom, aby to někdo viděl. Je o tom, aby to viděl vy. A pokud máte spolužitele, není to problém. Pokud vás to znepokojuje, můžete si to vyhrát na čas, kdy je doma klid. Nebo na víkend. Nebo na dovolenou.

Autoerotika a vztahy - nejsou to protiklady

Mnoho lidí si myslí, že když se zabývají autoerotikou, znamená to, že mají problém ve vztahu. To je úplně špatně. Vlastní intimní doba je často tím, co zlepší vztah. Když víte, co vás baví, co vás rozžehne, co vás uklidňuje - můžete to sdílet s partnerem. Ne jako „musím ti to ukázat“, ale jako „tohle mi dělá dobře, možná by to mohlo dělat dobře i tobě“.

V Praze je běžné, že lidé přicházejí na poradny s otázkou: „Můj partner se nechce dotýkat, ale já si dělám to samotný. Je to špatné?“ Odpověď je: „Ne. Je to zdravé. A pokud byste se chtěli naučit, jak o tom mluvit, tak začněte tím, že se nejprve naučíte mluvit se sebou.“

Kde najít podporu - bez toho, abyste se museli vystavovat

V Praze existují skupiny, které se setkávají na témata sexuálního zdraví. Nejsou to „párty“ nebo „kroužky“ - jsou to klidné, anonymní setkání v knihovnách, kavárnách nebo v centrech pro zdraví. Například Centrum pro sexuální zdraví na Vinohradech pořádá každý měsíc „Hovor o těle“ - bez hodnocení, bez soudů, jen o tom, jak se lidé cítí ve svých kůžích.

Nebo si můžete přečíst knihy jako „Tělo ví“ od Martiny Křížové - česká autorka, která píše o sexuální svobodě bez šokujících obrázků a nátlaku. Nebo si stáhněte aplikaci Clue nebo Womanizer Journal - ne pro sledování cyklu, ale pro zápis: „Co jsem cítil dnes?“

Co se změní, když to začnete dělat

Nejprve se změní vaše vztah k tělu. Nebudete ho vnímat jako „nástroj“ nebo „problém“. Budete ho vnímat jako domov. Kde se můžete klidně zastavit. Kde se můžete dotknout a říct: „Jsem tady. A já jsem v pořádku.“

Potom se změní vaše vztah k ostatním. Když se nebojíte svého těla, nebojíte se ani jeho reakcí. Nebojíte se říct: „Tohle mi dává dobře.“ Nebo: „Nechci to teď.“

A nakonec se změní vaše vztah k sobě. Nebudete se muset omlouvat, že jste se dotkli sebe. Nebudete se muset cítit jako někdo, kdo „nemá dostatek sexu“. Budete si prostě pamatovat: „Mám právo na sebe. A to je dost.“

Autoerotika není cesta k dokonalosti

Není to o tom, abyste se stali „sexuálními mistrmi“. Není to o tom, abyste dosáhli více orgazmů. Není to o tom, abyste „vyřešili“ nějaký problém.

Je to o tom, abyste si vytvořili místo, kde jste sami. Kde nemusíte být někým jiným. Kde nemusíte odpovídat. Kde nemusíte vysvětlovat. Kde nemusíte být v pořádku. Stačí, že jste tu.

A v Praze, kde se všechno děje tak rychle - toto místo je důležité. Ne proto, že je „sexuální“. Ale proto, že je vaše.